SETKÁNÍ S KAMARÁDY Z TETÍNA

Tak po roce opět krásné setkání s kamarády z Tetína. Letošní akce již byla dopředu naplánovaná na úterý 10.7.2018. Počasí nám přálo, bylo teplo, ale zároveň deštivo, přeháňky přicházely nečekaně, ale to nám vůbec nevadilo. Sraz byl mezi třetí a půl čtvrtou přímo na boudě. Ve tři hodiny už se scházeli první místní nedočkavci. Před půl čtvrtou dorazila, za doprovodu deště, delegace z Tetína. Celkem asi 60 lidí. Některé tváře jsme si pamatovali z minulého roku, takže přivítání bylo srdečné, některé děti zůstaly po celý rok v kontaktu (jak jsme se později dozvěděli) a s ostatními jsme velmi rychle navázali kontakt. Tetínští posvačili a ždírečtí mezitím nanosili materiál na základnu a připravili vše potřebné pro požární útok. Po svačině jsme si všichni společně zahráli pár her a pak už hurá na útoky. Nejdříve se předvedla naše družstva a pak děti z Tetína, které si to opravdu užívaly a střídaly se o sto šest (včetně vedoucích). Zcela jinak postavená základna opět upoutala naše děti, ale i přítomné dospělé. Díky klukům z výjezdové jednotky měly děti možnost prohlédnout si výjezdová auta, v jednom z nich se i svézt, vyzkoušet si sílu proudu, který je v hadici u požáru a samozřejmě klást záludné otázky. Nováčci výjezdové jednotky – Ondra a Jáchym byli proškoleni v používání různých proudů při požáru a v zakouřených prostorách, oblékli si celý zásahový oblek včetně dýchacího přístroje a vystoupali v plné zbroji na vyhlídku. Dýchací přístroj si vyzkoušeli i vedoucí Lucka s Janou. Tetínští letos bohužel nemohli zůstat na opékání buřtů, museli se na večeři vrátit zpět do tábora. Opékání buřtů jsme si my ale ujít nenechali, takže připravit ohniště – o to se postarali starší děti, uklidit všechen materiál a mašinu a hurá baštit. Bohužel počasí nás pěkně vypeklo a chvíli po té, co se oheň rozhořel, začalo pršet. Nebyl to žádný lehký deštík, ale pořádný lijavec. I ten jsme, schováni pod střechou, zvládli a plnili svoje pupíky buřtíky a klobásami.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem klukům z výjezdové jednotky, kteří nám přišli pomoci a zapojili se tak do organizace celé akce a hlavně neutekli hned domů, ale zůstali s námi na opékání buřtů. A celý tento den lze uzavřít slovy jednoho z nich: „TAKOVÉTO POHODOVÉ AKCE BY SE MĚLY DĚLAT KAŽDÝ MĚSÍC." 