Podzvičinský záchranář

Dne 22.9.2018 odjela desetičlenná výprava na soutěž do Miletína za Hořicemi v Podkrkonoší. Registrovat jsme se museli na místě do 8:15hod. Takže byl naplánovaný brzký ranní odjezd, a to už v 6:00hod ráno od hasičárny. Sbalení do neznáma, teplé oblečení, něco málo k jídlu a plni očekávání, protože o této soutěži jsme nikdo nic moc nevěděl. Netušili jsme, jak to tam chodí, jak celá soutěž probíhá, co bychom měli umět, znát. Měli jsme pouze pár informací od organizátora a pak informace z minulých ročníků, které jsme si sami vyhledali. Téměř dvě hodiny cesty proběhly v pohodě, v 8:00hod jsme byli na místě samém. Seznámení s pořadatelem – Bédou Kukym a postupné zjišťování co a jak. Sraz byl náměstíčku v Miletíně, kde proběhla registrace, nástup a sdělení všech potřebných informací. Všechna přihlášená družstva musela projít dva okruhy – zdravotnický a technický. Naše obě družstva začínala okruhem zdravotnickým, vždy v přesně stanovený čas. Prvním stanovištěm byl úraz elektrickým proudem od rychlovarné konvice a pořezání. Zde měli děti využít AED, na který byl „upoutávač" na vchodových dveřích. Bohužel ani jedno naše družstvo tento přístroj osobně nezná, takže ho nevyužilo a resuscitovalo klasicky. Druhým stanovištěm byli natěrači, kde jeden z nich spadl ze střechy. Zde děti mohly využít vakuové deky, musely nasadit krční límec, seznámily se s bederním pásem pro fixaci poraněné pánve. Musely zde uklidnit hysterického a vystresovaného spolupracovníka. Dále jsme pokračovali na stanoviště, kde bylo otevřené poranění břicha s vyhřezlými střevy. Nutné bylo také odlákat psa. Čtvrté zastavení bylo na zámku. Všichni jsme pozorně poslouchali výklad průvodkyně. Najednou, uprostřed věty, začala průvodkyně zadrhávat, křivil se jí obličej a padala k zemi. Se všemi to trhlo a i my vedoucí jsme vystartovali vpřed, průvodkyni pomoci. Až po nějaké chvíli nám došlo, že tento stav pouze hraje v rámci daného stanoviště. Dokázala svým hereckým výkonem vtáhnout do její hry opravdu všechny. Děti zde měly poznat začínající mrtvici a situaci rychle řešit. Posledním stanovištěm byla autonehoda, kde si děti vyzkoušely ošetřit otevřenou zlomeninu holenní kosti, otřes mozku, odřeniny, musely zpacifikovat hysterickou a zmatenou ženu a také přijít na to, že jeden člověk chybí. Po zdravotnickém okruhu následovala chvíle oddechu a hurá na okruh technický. Ten začal na sportovním hřišti - přeskoky přes švihladlo a člunkový běh. Druhým stanovištěm byl hasičský biatlon – rozmotání, spojení a smotání několika hadic C + střelba ze vzduchovky. Následoval požární útok na sucho – pouze ve trojicích sestavit celé vedení od mašiny až po proudnice a poté zase vše smotat a srovnat k základně. Čtvrté stanoviště bylo zauzlované - všude samé provazy a obrázky jednotlivých uzlů. Děti musely všechny uzle řádně uvázat + provizorní sedák na slaňování. Spoustu uzlů se děti učily v pátek večer před soutěží, některé nikdy neviděly ani o nich neslyšely. A jak to dopadlo? Všehny uzle na jedničku s hvězdičkou a plný počet bodů. Poslední stanoviště bylo ve výškách. V lezeckém vybavení musely děti zdolat tři typy žebříků – klasický rovný až do koruny stromu, zahnutý a provazový. Poté musely zaktivizovat svoje vědomosti a sestavit jednoduchou kladku a dostat z koruny stromu dolů na zem Alberta (figurínu člověka). A pak už na zpátky na náměstí, odevzdat papír s nasbíranými body a čekat na vyhlášení. Mezitím jsme stihli navštívit cukrárnu, dát si oběd a probrat všichni dohromady naše zážitky. Při závěrečném vyhlášení výsledků jsme netrpělivě čekali, jak to všechno dopadlo. Výsledek nikdo nečekal, přijeli jsme si to pouze vyzkoušet. Nakonec obě družstva skončila na třetím místě a domů si odváželi medalie a pohár. Krásně strávený den jsme zakončili výletem na blízkou rozhlednu Zvičina a pak už hurá domů.