Sportovní soustředění - Jeseníky

Toto soustředění se uskutečnilo za podpory MŠMT - Dotační program č. VIII - Organizace sportu ve sportovních klubech

Ve dnech 26.10.2017 až 29.10.2017 vyrazila početná skupina mladých hasičů (6 vedoucích a 19 dětí) na sportovní soustředění do hor, do Jeseníků. Předpověď počasí slibovala déšť, sníh, ošklivo. Ale pěkně popořádku.

Středa 25.10.2017 večer – všichni odnášejí svoje tašky, batohy a další zavazadla do hasičárny. Ta budou cestovat s Tomášem a Adamem autem.

Čtvrtek 26.10.2017 - sraz v 7:10hod na nádraží, tentokráte pouze s malým batůžkem, 18 dětí a 5 vedoucích. Cesta nám trvala více jak pět hodin, ale všichni jsme ji v pořádku zvládli, i s přestupy a zpožděním. Na nádraží do Bruntálu jsme dorazili kolem jedné hodiny. Zde už na nás čekal Tomáš s autem, který mezitím vyložil všechnu batožinu na hotelu. Společně s Tomášem odjela první skupina dětí – těch nejmenších a Jana se Standou, aby na místě samém vše zařídili a postupně se začali ubytovávat. Ostatní vyrazili pěšky směr Malá Morávka, hotel Moravice, aby nemuseli čekat jen tak na nádraží. Prošli jsme Bruntál z jednoho konce na druhý, okoukli místní bazén. Cesta z Bruntálu na hotel trvá 20min autem, takže pro druhou skupinu lidí přijel Tomáš, když už jsme byli za městem (ještě jsme museli zamluvit v Penny rohlíky na neděli na cestu zpět). Odjela tedy i druhá skupina a nejvytrvalejší vyrazili na další část cesty. Procházka to byla krásná, ušli jsme celkem téměř 12km, zbylou část cesty jsme se díky Tomášovi také svezli. Hotel krásný, personál příjemný. Všichni již čekali na poslední skupinu a pak honem na oběd, který nám milé kuchařky posunuly na později. Po obědě jsme strávili chvíli na pokojích, převlékli se a hurá ven, bylo krásně. Hned vedle hotelu je třípatrové lanové centrum, jehož spodní část děti (ale i dospělí) hned využili. Vyšší patra jsou přístupná pouze s instruktorem a jištěním. Děti se vyřádily také na místním dětském hřišti a společně pak všichni při vybíjené na hřišti, které je na střeše hotelu Kamzík, ve kterém jsme postupně využili i další zařízení. Tento hotel je v těsné blízkosti hotelu Moravice. Z hřiště jsme se vydali na procházku lesem a prozkoumat místní okolí. Vzhledem k tomu, že bylo pozdě odpoledne, začalo se velmi rychle smrákat a zpět jsme šli již po tmě. Večeře a osobní volno, všichni jsme toho za celý den měli až až. Některé děti si společně s vedoucími ještě zahrály Aktivity. František také vymyslel bodování pokojů za úklid a ne jen jednou, ale hned ráno, během dne, i při večeři. První bodování dopadlo nejhůře pro pokoj vedoucích, z čehož měly děti opravdu obrovskou radost.

Pátek 27.10.2017 – budíček ráno po sedmé hodině, umýt, obléknout, uklidit a snídaně formou švédských stolů, které byly průběžně stále doplňovány (salám, sýr, párky, lupínky, kuličky, jogurt, vánočka, záviny, zelenina, čaj, káva, džus...). Po snídani hned sbalit sportovní oblečení a hurá do posilovny – dvě místnosti se spoustou mučících strojů. Všichni jsme si vyzkoušeli postupně všechny stroje – na každém stroji pět minut. Některé děti do posilovny chodí pravidelně, věděly tedy, co a jak a ostatním pomáhaly. Hodina utekla velmi rychle a společně jsme se jenom přesunuli o patro níž, do tělocvičny. Zde jsme si zahráli dětmi velmi oblíbenou vybíjenou. Pak oběd a chvíle poledního klidu, který děti využily většinou k aktivitám na pokoji. A vzhledem k tomu, že bylo krásně a svítilo sluníčko, vyrazili jsme na výlet do Malé Morávky a na Kapličkový vrch. První zastávka byla u Haagovy vodní turbíny z Müllerovy papírny. Některé děti ji dokonce z jednoho konce na druhý prolezly. Poté jsme se vydali přímo do vesničky a obdivovali chaloupky rozeseté po kopcích, krásné prostředí mateřské školky a nevynechali jsme ani místní hasičskou zbrojnici se sochou svatého Floriana. Další naše kroky vedly do obchodu potravin nakoupit nějaké ty mlsky a zajistit pitný režim. Obchod nás vrátil o několik desítek let zpět, do klasického malého venkovského obchůdku. A pak už hurá na Kapličkový vrch. A když vrch, tak opravdu pořádný, stoupání téměř 90 stupňů. Po výstupu nahoru se nám otevřel nádherný výhled na celou Malou Morávku. A to nebylo všechno. Po zdolání několika desítek schodů jsme se dostali až na samý vršek, ke kapli vysoké 26m, kde byl výhled ještě krásnější. Kaple Nejsvětější trojice je prohlášena památkovým objektem, je součástí vesnické památkové zóny Malá Morávka a sídlí v ní muzeum. Pod kaplí je dřevěná chatka s několika lavičkami a stoly, sloužící jako krásné odpočinkové místo. Zpět jsme se vydali cestou lesem a vyšli téměř u naší chaty. Umýt, převléknout, chvíli odfrknout a hurá na večeři. Večeře byly opravdu vydatné – předkrm, hlavní jídlo a zákusek. Po večeři opět chvíli klid a pak jsme se sešli všichni v jídelně, abychom si večer zpestřili společnými hrami. Nejprve to byla tichá pošta, kde dané slovo psaly děti na záda toho druhého, poté klasická tichá pošta. V další hře hledaly a psaly děti co nejvíce slov na vybrané písmeno – některá slova byla obzvláště povedená. Dále se děti rozdělily do tří skupin, dostaly 5 kusů toaletního papíru a hurá do tvoření mumie. Kreativita u dětí byla opravdu obrovská. Zábavný večer jsme ukončili pantomimou – předvádění povolání (modelka, zubař, krasojezdkyně, hasič, prodavačka ....) a také pohádkových dvojic (Bob a Bobek, Králíci z klobouku, Mach a Šebestová ...). A pak už hurá na pokoje a osobní volno. Ještě v jednu hodinu ráno jsme museli některé děti nahánět do postelí.

Sobota 28.10.2017 – ráno měly děti slíbenou rozcvičku venku, ale vzhledem k tomu, že pršelo, tak žádná nebyla, uvnitř chaty se cvičit nedalo. Tak honem na snídani a pak příprava na odchod do fitka. Nějakým záhadným způsobem se téměř všechny děti slezly na jednom pokoji a ticho tam opravdu nebylo – řev, bouchání, pošťuchování, rvačka o dveře na balkon a žádná reakce na přítomnost vedoucích. Takže se muselo přistoupit k razantnějšímu trestu – venku přestalo pršet, všichni hned obléknout a sraz během 5 minut u venkovního bazénu na hřišti. Nebyla ranní rozcvička, a tak si to děti mohly vynahradit nyní - několik koleček kolem hřiště, žabáky, dřepy, kačena. Snad si příště uvědomí, jak se mají chovat. Po návratu na pokoje sbalit sportovní věci a hurá do fitka. Tentokráte už děti věděly co je čeká a kolečko po jednotlivých cvičebních stojích bylo klidnější a cílenější. Po protažení těl ve fitku jsme zamířili do tělocvičny, kde si tentokráte děti zahrály na čísla, na molekuly a vybíjená samozřejmě nesměla také chybět. Kde ty děti berou stále tolik energie? Po domluvě s kuchařkami jsme měli oběd trochu posunutý, abych si to v tělocvičně dostatečně užili. Po obědě polední klid na pokojích a pak opět hurá do přírody. Vyrazili jsme na opačný směr než v pátek, viděli probíhající přípravu sjezdovek na sezónu, spousty hotelů a nádherných chalup. Zastavili jsme se také u garáží horské služby a prohlédli si jejich záchranné vozidlo. Na cestě zpět zaujal děti lyžař na stromě – ještě že byl jenom umělý. A jak už to tak na horách bývá, počasí je dosti nevyzpytatelné a mění se opravdu rychle. Na zpáteční cestě nás chytil déšť, ochladilo se, ale zvládli jsme to všichni a dobře. Děti byly úžasné. Po návratu převléknout do suchého (kdo byl mokrý) a rozdělit se do tří skupin. Dvě skupiny vždy kreslily velký obrázek co všechno zažily, co je zaujalo, co se jim líbilo. Třetí skupina měla 45min na bowling. A takto se vystřídaly všechny tři skupiny. Po bowlingu večeře, kde Eliška P. předala kuchařkám vlastnoručně vyrobený diplom za vynikající jídlo, super obsluhu a ochotu se vždy na všem domluvit. Po večeři předaly diplom i Káťa s Kristýnkou, a to Františkovi se Standou za odvahu, statečnost a trpělivost. Po večeři děti dokreslovaly své obrázky a začínaly balit na cestu domů. Nikomu se do toho nechtělo, ale bohužel, čas nelze zastavit.

Neděle 29.10.2017 – vstávali jsme do slunečného dne, i když noci se ženili všichni čerti. Poslední snídaně, dobalit, zkontrolovat pokoje a vynést všechny kufry a batohy ke vchodovým dveřím. Do kufru auta naložit co nejvíce věcí a první várka se může vydat na cestu do Bruntálu. V Penny koupili stovku rohlíků na cestu zpět, naložili je do auta a vydali se na prohlídku náměstí. Mezitím se auto otáčí pro druhou várku a poté pro třetí, poslední. Všichni se nakonec sejdeme v prostorách bazénu a hurá do šaten. Na řádění máme hodinu a půl. Vyzkoušíme vyhřívaný bazén ve venkovních prostorách, vířivku, plavecký bazén, tobogán i skokanské můstky. Nikomu se z bazénu nechtělo, ale nic jiného nám nezbylo. Postupně nás Tomáš zase odvezl na nádraží. Zde zjišťujeme pro nás nemilé zprávy, vlaky mají velká zpoždění, některé nejedou vůbec. Náš plánovaný odjezd z Bruntálu ve 13:34hod je o posunutý. Skutečně odjíždíme až v 14:10hod. Samozřejmě místenky pro nás nejsou, jsme rádi, že se do vlaku vůbec narveme. Do Olomouce přijíždíme v 15.30hod a dál nejedeme, na trati Olomouc – Zábřeh je pokácený strom a do něj narazil vlak. Předpokládaná doba zpoždění asi 3hodiny. Představa šílená, ale děti to zvládají velmi dobře. Hodný František se Standou obstarali pro děti pizzu a Jana pití. Naštěstí je ve vlaku teplo a můžeme v něm i zůstat. Ulička je pro nás nyní na několik hodin útočiště. Po šesté hodině se náš vlak pohnul, ale ne kupředu, zpátky. Odjíždíme směr Šumperk a z něho obklikou do Zábřehu, abychom tedy mohli pokračovat dál směrem na Pardubice. Bohužel ani ze Zábřehu hned neodjíždíme, zůstaneme na nádraží trčet další hodinu kvůli fanouškům hokeje, kteří se pustli do demolování našeho vlaku. Do Pardubic přijíždíme hodně pozdě – ve 21:35hod s 300 minutovým zpožděním oproti plánovanému příjezdu. Z Pardubic už nám do Ždírce nic nejelo. I tento problém jsme zvládli vyřešit - v Pardubicích na nás čekali tři dodávky, které nás všechny dovezli v pořádku domů. Od Trhové Kamenice nešla elektřina ani telefonní signál. Někteří rodiče již v hasičárně na své děti čekali, ostatní jsme rozvezli až domů. Děkujeme tedy Davidovi Kolářovi, SDH Ždírec nad Doubravou a SDH Kohoutov za zapůjčení auta a řidičům Erikovi, Kubovi a Tomášovi za odvoz domů. Velké poděkování patří také rodičům za pochopení a samozřejmě dětem, že to tak dokonale všechno zvládly. A vedoucím za pevné nervy :-)