Akce Tetín

Akce zcela neplánovaná, zařízená v běhu, bez jakýchkoliv znalostí druhé strany. A jak to začalo? Obyčejným telefonátem jedné paní, která přišla otázkou, zda bychom jim neukázali něco z požárního sportu dětí a zda by si to jejich děti také nemohly vyzkoušet. Kývly jsme. Až potom jsme teprve dolaďovali detaily. Kdy? 13.7. odpoledne – to byl totiž předposlední den tábora dětí z Tetína, kteří 14 dní kempovaly na rybníku Řeka. "Kolik Vás asi tak dorazí?" zněla jedna z našich otázek. "Moc nás není, kolem 60 z toho asi 54 dětí." No proč ne. Takže kolem 15.00hod na cvičišti. Představa 60 cizích lidí + 20 našich dětí a něco dospělých, byla děsivá. My ale máme rádi výzvy, takže jsme šly ještě dál. Když už budeme do večera na boudě, tak tam i přespíme. Nadešel den D. Ráno bylo šílené počasí – všude mlha, pošmourno, zima, sem tam déšť. Hrozivá představa odpoledního setkání. Všichni jsme upírali svoje zraky k nebesům a prosili o trochu toho pěkného počasí. Ti nahoře se nad námi slitovali a odpoledne už krásně svítilo sluníčko, i když přitopit mohli trochu víc. Ve tři hodiny už po hřišti pobíhala téměř stovka lidí. Děti i dospělí se skamarádili hodně rychle. Hasičů bylo mezi tetínskými asi 9. Měli postavená dvě družstva, přivezli si dokonce i svůj materiál a helmy. Nejdříve své dovednosti předvedli naše děti – všechna tři družstva. Poté nastoupili menší děti z Tetína. Hned v úvodu nás upoutala zcela jinak postavená základna i celá zadní část. Sehrané družstvo se připravilo na start a hurá na to. Všechno klapalo a útok se jim povedl na jedničku. Po nich nastoupilo sehrané družstvo starších a také se nedalo zahanbit. A pak už se naše děti k útokům nedostaly vůbec, tetínští se od kádě nehnuli ani na krok a vystřídali se snad všichni. Dokonce i vedoucí a radost z nich opravdu sálala. Děti si mohly také prohlédnout velké hasičské auto, vlézt si dovnitř, stříkat zásahovou hadicí s různými rozstřiky i proudnicí ze střechy auta. Jeden z vedoucích z Tetína připravil pro naše děti velmi zajímavou přednášku o resuscitaci a první pomoci. Vše doplněno praktickou ukázkou na "Andule". Pak hromadné foto u auta a hurá na opékání špekáčků a „maršmelounů“. Kdo chtěl, mohl si ještě vyzkoušet vystřelit si ze startovací pistole nebo se projet v hasičském autě. Čas velmi rychle utíkal, a tak jsme se po večeři vydali vyprovodit naši návštěvu zpět na Řeku. Ano, došli jsme až tam, společně poseděli, popovídali, děti se vyřádily na mole. Rozloučit, popřát šťastnou cestu a snad se třeba zase někdy uvidíme. Na cestu zpět už jsme museli vytáhnout čelovky a některé děti se od vedoucích raději moc nevzdalovaly. Po příchodu na boudu jsme ještě poseděli u ohně, popovídali si a pak hurá do spacáků. Teplo zrovna nebylo, ráno se někteří probouzeli s červeným nosem.
Ráno bez budíčku, ale děti byly už v 9 hodin u stolu se snídaní – zřejmě je vytáhla vidina výletu. Takže nasnídat, vše sbalit, uklidit, rozdat svačiny, batůžky na záda a hurá na cestu. Naše cesta směřovala po stezce na Kohoutov směrem k lesu, kde jsme se zastavili u ohrady, abychom nezanedbávali pitný režim. Poté dál do lesa, kde nás Věra všechny poctivě nastříkala repelentem, jinak by nás do lesa vůbec nepustila :-). Procházka lesem směr Stružinec byla úžasná, děti pobíhaly lesem, sbírali jsme houby, borůvky, jahody a vůbec celá cesta byla velmi pohodová a nikomu se domů moc nechtělo. Rodičům jsme poslali smsky, že se naše výprava poněkud prodlouží a dál si užívali krásy lesa. Přes Stružinec jsme se dostali až do Údav. Naše kroky vedly samozřejmě do hospůdky, kde si dal někdo hranolky, někdo česnečku a samozřejmě něco k pití. Bohužel nás zradilo počasí, a tak místo cesty zpět pěšky, jsme museli využít odvoz autobusem – pro někoho opravdu zážitek :-). A pak už si jenom pobrat svoje věci a hurá domů.