Předvánoční přespání MH v hasičárně

 V pátek 2.12.2016 jsme se všichni sešli v 17hod v hasičárně s výbavou na přespání. Týden předtím jsme si vyrobili polotovary sněhuláčků a nyní jsme se je chystali dodělat. Každý sněhulák byl jiný – jiný tvar, jiná velikost, někteří se sněhulákům nepodobali vůbec. Děti se ale pustili do díla, stříhali, lepili, vázali, malovali a vznikli tak velmi zajímavé postavičky. Každá byla krásná a něčím zajímavá. Dětem u práce vyhládlo, takže uklidit a můžeme večeřet. Po večeři jsme vyrazili na procházku po mrazivém Ždírci. Silnice i chodníky sice klouzaly, jako kdybychom byli na kluzišti, ale to nám vůbec nevadilo. U vánočního stromečku na náměstí jsme si zazpívali koledy a pokračovali v procházce dál až k barevným bytovkám, kde jsme pod okny zazpívali koledu jednomu z vedoucích, který se nemohl přespání zúčastnit. A pak klouzavým krokem zpátky do hasičárny, kterou mezitím navštívil Ježíšek. Každému z dětí tam nechal balíček sladkostí a všem dohromady dva veliké dárky – jeden dlouhý, druhý široký. Zvědavost dětí byla obrovská, do rozbalování dárků se vrhly opravdu nadšeně. Výsledkem byly nové savice a celá sada hadic. To se bude na jaře trénovat! Po důkladném prozkoumání všech dárků jsme se pustili do soutěží a různých her. Vrátili jsme se do dětských let vedoucích a děti se velmi dobře bavily. Při první hře si děti uvázaly do pasu nafouknutý balonek, který musely bez pomoci rukou prasknout – sednout si na něj na židli. Některým to dalo opravdu zabrat, balonek ne a ne prasknout, i když na něm doslova hopsaly. Další hra byla „řvací“ – děti stály se skloněnou hlavou v kroužku, na povel ji zvedly a upřeně se dívaly na některého svého kamaráda. Pokud se oči dvou dětí setkaly, začaly křičet a ze hry vypadly. Výbuchy smíchu vyvolala lžička uvázaná na provázku u pasu dětí. Bez pomoci rukou, pouze s pomocí rozhoupané lžičky mezi nohama, musely děti dopravit papírovou kuličku na určené místo. Další hra byla úplně obyčejná, založená pouze na znalosti jmen kamarádů. Řeknete si, že se děti přeci mezi sebou znají. Ano znají, ale zda znají i svoje jména jsme si lehce vyzkoušeli (často se jimi totiž neoslovují). Děti se tedy rozdělily na dvě skupiny, mezi ně se natáhla deka. Z každé skupiny si vždy k dece sedlo jedno z dětí, a když se deka spustila dolů, musely co nejrychleji říci jméno svého kamaráda. Čas je pro nás nepřítelem, při dobré zábavě utíká velmi rychle. Aby se děti před spaním trochu zklidnily, zazpívali jsme si, s doprovodem Elišky S. na kytaru, několik písniček. Vyhlásili jsme také tři nejlepší mladé hasiče, kteří chodili pravidelně po celý rok na tréninky. A pak už jenom připravit spacáky a spát. Lehce se to řekne, ale hůře provádí. Dětem se vůbec spát nechtělo, takže si ještě dobu jen tak vyprávěly. Úplné ticho nastalo až po druhé hodině ranní. Ráno žádný budíček nebyl, děti se postupně budili sami. Vše sbalit, uklidit a snídani na stůl. Po snídani si vedoucí mysleli, že děti budou postupně odcházet domů. Ale nene, dětem se nechtělo a neúnavně prosily, aby si mohly ještě zahrát nějakou hru. Tomu přeci nejde odolat. Takže jsme si nakreslili obrázky poslepu – děti měly zavázané oči a dle zadání kreslily všechny stejný obrázek, např. vlevo nahoře sluníčko, uprostřed kolečko, vpravo nahoře se podepsat... Poslední hrou bylo přenášení lístečků s písmenky brčkem z jednoho místa na druhé. Po přenesení všech lístečků, musely složit vzkaz. A co v něm bylo? No přeci... TAK AHOJ PŘÍŠTĚ.
Letošní přespání se nám protáhlo až k poledni, ale nikomu to zřejmě nevadilo. Všichni jsme si ho náležitě užili.