Někteří mladí hasiči se zúčastnili setkání v Kolíně na Velikonočním massakru
Bláznivý prodloužený víkend (3.4. - 5.4.) si užilo 9 mladých hasičů a dvě vedoucí – Lucka a Jana v Kolíně. Přijali jsme tak pozvání 7. místní skupiny ČČK Praha 1 a jejich kamarádů ze Štětí.
Odjížděli jsme v pátek v 7 hodin z nádraží. V tu dobu foukl studený vítr, chumelilo, byla zima. V Havlíčkově Brodě nás pak čekal přestup na rychlík přímo do Kolína a děti stačily v nádražní hale ještě posnídat. Cesta vlakem rychle utekla a my se ocitli ve zcela jiném světě. V Kolíně svítilo sluníčko, kvetli stromy a bylo krásné jarní počasí. Z nádraží jsme vyrazili pěšky na skautskou základnu Kalcovka, kde se vše mělo odehrávat. Dle mapy to byly pěšky téměř 3km, což nás opravdu děsilo, protože všichni jsme měli zimní oblečení, velké batohy, spacák a karimatku. Díky jedné hodné paní, která nám poradila zkratku mezi paneláky, jsme na místo došli za necelých 20min. Po zabydlení jsme všichni společně vyrazili na nákup, aby byl z čeho uvařit oběd a večeře. Mezitím, co se připravoval oběd, děti se oťukávaly, hrály společně stolní fotbálek a různé hry. Po obědě jsme se všichni sešli v herně, kde jsme hráli seznamovací hry, každý se představil a řekl něco málo o sobě. Následovalo živé pexeso – dvojice se domluví na nějakém zvuku, pak se různě prohází a ten, který byl za dveřmi, musí hledat stejné dvojice. Zajímavých her, ať už kontaktních nebo deskových, si děti vyzkoušely do večera opravdu hodně. Žádná večerka stanovena nebyla, takže něktré děti spaly již ve 23hod, některé usínaly až několik hodin po půlnoci. Stejně tak budíček – žádný nebyl.
V sobotu po snídani skočily děti rovnýma nohama do dalších zajímavých her a mohly se už těšit na připravované modelové situace. Děti nejprve zaujala hra se zubními kartáčky, které musely v ústech otočit o 360st. Za zmínku stojí i hra, kdy se sedí v kruhu, osoba z pravé strany vám řekne zvíře, osoba z levé strany nějakou nemoc. Poté musíte s párátkem mezi zuby říci spojení ve tvaru "jsem to a to zvíře a mám tu a tu nemoc" – např. "Jsem žirafa a mám zimnici", "Jsem makrela a mám průjem", "Jsem gorila a mám genetickou mutaci". Tuto hru si užívali i dospělí. Dále to byla např. pantomimicky vyjádřená nemoc, obouvání bačkor na židličku, výměna čísel a jmen, panáček Michellin – kdy na jednoho člena týmu musely děti obléci co nejvíce kusů oblečení. Vzhledem k pěknému počasí, jsme pak odpoledne trávili venku, na blízkém hřišti, opět hraním her – výměna partnerů nebo zašlápování soupeřova balonku, raz dva tři Buldok... A pak už modelové situace, na které se děti nejvíce těšily. Byly rozděleni do tří týmů – zasahující, hodnotící a figuranti. První modelová situace se týkala dětí ve školce, kdy od nich odešla paní učitelka a oni zůstaly sami na hřišti a došlo tam k různým poraněním např. vyvrknutý kotník, tržná rána na hlavě a ruce... Zasahující děti musí vyhodnotit situaci, velitel týmu rozdělit "práci" a také zavolat na záchranku. Vše jako by to bylo opravdově. Hodnotící sledují situaci jako celek a také jednotlivá ošetření a poté vše slovně zhodnotí – vše kontrolují profi záchranáři a upozorňují na případné nedostatky. Odpoledne si pak děti vyzkoušely, jak správně zajistit auto při nehodě, kde je lékárnička, výstražný trojúhelník – vše jim vysvětlil hasič Kuba a propůjčil k tomu svoje auto (bohužel trojúhelník nájezd dětí nevydržel). Poté se naučily tzv. Reutekův hmat, který slouží k vytáhnutí člověka v bezvědomí z auta při nehodě nebo k "odtažení" zraněného z místa nehody, kde není bezpečno. A po teroretiké přípravě mohla začít modelová situace – autonehoda dvou osobních aut, kde jedním z figurantů byla i naše Jana – hrála osobu v bezvědomí. Tentokrát byli figuranti z řad dospělých a všechni děti byly jako zasahující. Po celé akci došlo opět na hodnocení. Nejpůsobivější byla asi noční akce, kdy jsme děti v jednu hodinu v noci vzbudily a měly zasahovat v bytě, kde se odehrála rituální vražda. Rozespání, tma, svíčky a vůbec celá atmosféra bytu udělali své – do akce to zvládlo pouze 7 nejodvážnějších dětí – z toho byly 4 naši mladí hasiči. Ostatní s křikem utekly, někteří se ještě odvážily ke dveřím na "kukandu", ale dovnitř nešly. Po tomto zásahu jsme se všichni sešli a o všem si popovídali, každý se mohl vyjádřit, říci své pocity. Plni různorodých pocitů uléhaly děti do spacáků a ještě dlouhou dobu se o zážitku bavily.
V neděli pak následovala druhá modelová situace – úrazy v kuchyni, kde zůstaly děti sami bez dozoru a následně třetí situace – kde se děti popraly, došlo ke zlomení žeber, vyvrknutí kotníku, pádu z výšky s podezřením na poranění páteře... Po obědě jsme pak využili ještě prostor venku – děti si musely postupně zapamatovat pět různých básniček, které byly rozvěšeny po okolí, zahrály si hru HUTUTUTU a protože jsme se chystali k odjezdu, měli pro nás naši kamarádi připravenou ještě jednu speciální modelovku – úraz lyžaře, omrzliny...
A pak už jenom společné foto a hurá domů. Děti odjezd obrečely, nikdo z nich domů nechtěl a to, že ostatní děti zůstávaly až do pondělí jim na radosti z odjezdu nepřidalo. Díky patří rodičům, že děti na akci vůbec pustili a také Romanovi s Tomášem, kteří pro nás v neděli odpoledne přijeli a my tak nemuseli řešit cestu vlakem zpět. Zapomenout nesmíme také na odvahu Áji Mošnerové, která si zažila cestu do kolínské nemocnice a poté také předčasný odjezd domů, resp. do havlíčkobrodské nemocnice, kde se podrobila operaci slepého střeva. Bylo zajímavé sledovat děti, jak se v různých modelových situacích chovaly a můžeme si jen přát, aby se tak zachovaly i v případě, že se s takovouto situací setkají v reálném životě. Děti zde získaly i mnoho nových kamarádů, zkušeností a zážitků. Dle ohlasů dětí se jim akce líbila a doufáme, že to nebyla naše akce poslední.
